To zvládneš I.
„To nemyslíš vážně !?“
„To víš že jo !“
„Vždyť budu vypadat hloupě !“
„Ano, ale to budeme všichni !“
„Ale, ale …“
„Tak podívej, to, že jsi jediný kluk v naší kanceláři není žádná omluva, všichni se už společně rozhodli, že náš charitní převlek bude školní uniforma St. Trinians. Neboj, je to jen trochu legrace. Mám ty šaty z doby, kdy jsme v nich byly s Mary před pár lety, Ty máš zhruba stejnou velikost, tak klid, bude se Ti to líbit.“
„Mám na vybranou ?“
„Ne“
„OK, dobře, ale buď na mě hodná.“
„Budu. Takže, Dětský den je ve čtvrtek, přijď k nám ve středu, abych se ujistila, že všechno pasuje.“
„Pasuje… ?“
„Ano, hlupáčku, boty, šaty atd.“
„Co je to atd. ?“
„Počkej a uvidíš.“
„Asi toho budu litovat.“
„Budeš v pořádku, řekni mamce, že k nám jdeš na čaj. Nemusíš jí říkat proč.“
———————-
Středa v práci
„Jsi připraven na dnešní večer ?“
„Nemůžu se dočkat.“
„Výborně, entuziasmus, to je výborný začátek. Uklidni se, bude to fajn. Jednu věc, ve čtvrtek nejezdi autem, po práci budeme mít posezení.“
„Skvěle, myslím, že budu potřebovat něco k pití.“
„Asi ano, ale stejně je to jen obvyklá výmluva.“
„HA HA.“
———————–
Středa po práci
„Tak se na Tebe podíváme, jdi nahoru a odlož si.“
„Ano, Ó Paní !“
„Pojď, pojď, nemáme moc času.“
Stál před ní jen ve slipech.
„Hmmm. Trochu chlupatý, ale to spravíme. Oblékni si tuhle uniformu.“
Přetáhl si přes hlavu tradiční anglickou uniformu a ona zapnula po stranách nahoru knoflíky a ramínka.
„To je výborné, s trochou vycpávky na hrudi to bude perfektní. Ještě zkus tyhle boty.“
Podala mu černé lodičky na dvoupalcové jehle.
„Jsou asi trochu užší a jsem si jistý, že v nich upadnu.“
„myslím, že jsou dobré, jen nejdi zvyklý na ten tvar, rovnováhu získáš, když v nich budeš trochu chodit. Teď si je sundej a pojď se mnou do koupelny.“
Postavila ho do sprchy a ze spreje ho postříkala nepříjemně páchnoucím krémem na rukou i na nohou.
„Teď tady zůstaň 10 minut, potom se osprchuj. Přijdu zpátky s ručníkem a županem.“
„Co to je zač ?“
„Depilační krém, hlupáčku, chceš vypadat dobře, ne ?“
„Nejsem si jist, že to chci vůbec dělat.“
„Aha, no, ale teď už se to stejně nedá vrátit.“
——————-
Po určené době se osprchoval a byl šokován jak jeho chloupky zmizely. Nějak divně cítil nohy, jemně, tak nějak citlivěji. Karen přišla zpátky s velkou osuškou, která ho naštěstí celého zakryla i jeho promáčené slipy.
„Osuš se a přijď za mnou zpátky do pokoje.“
Všiml si, že měla na sobě pod županem stejnou uniformu, což ho trochu uklidnilo. Nemohl říci proč, ale měl pocit, že se ho Karen snaží uklidnit.
„Myslím, že bychom měli začít Tě oblékat. Tyhle pevné černé kalhotky schovají všechno. Doufám, že všechno dokážeš schovat mezi nohy, jestli mi rozumíš…“
„Dobře, otoč se, uvidím, co se dá dělat.“
Stál před ní jen v kalhotkách vpředu pěkně hladké.
„To je dobré, nic nevidím. Teď podprsenku, natáhni ruce.“
Zapnula mu podprsenku a košíčky vycpala. Nakrátko se spatřil v zrcadle a viděl dívku v černém spodním prádle s mokrými vlasy. Začínal cítit, že to dokáže a tělem mu projela vlna vzrušení.
„Teď Ti prozradím tajemství, nejprve si vezmeš neprůhledné černé punčocháče a přes ně ty síťované punčochy. Oblékni si to.“
S její pomocí si natáhl punčocháče, jemný materiál při natahování vysílal další vlny vzrušení do celého těla. Potom mu Karen zapnula kolem pasu podvazkový pás, na nohy jemně navlékla síťované punčochy a připevnila je k podvazkům. Punčochy nebyly tak těsné jako punčocháče, ale neobvyklý byl pocit, když punčochy při každém pohybu jemně zatáhly za podvazek. Karen se na něj souhlasně podívala a nejprve mu podala bílou halenku, potom uniformu. Uniforma ztěží zakrývala jeho punčochy, ale to byl úmysl. Měla pravdu, punčocháče mu dovolovaly cítit se oblečený a bezpečný, ale zároveň i nejistý a vyzývavý.
„Já Ti pro teď jen usuším vlasy a vyčešu je do pramenů.“
„Pro teď ?“
„Ano, na vypletení copů potřebuji mámu, sama bych to nikdy neudělala správně.“
„Tvojí matku ?!“
„Ano, je teď dole a jakmile dodělám Tvůj makeup, půjdeme dolů na čaj.“
„Co si o mně Tvoje matka pomyslí ?“
„Oh, ona si myslí, že jsi moc statečný, nemůže se dočkat, až Tě uvidí.“
S tím ho posadila na židli. Nejprve mu nalakovala nehty a potom namalovala tvář. Použila lehké barvy, jen trochu podkladu, oční stíny a růžovou rtěnku.
Teď si obuj zpátky boty a můžeš se na sebe podívat.“
Vklouzl do lodiček a zdálo se mu, že díky punčochám mu padnou lépe. Trochu zakolísal a posléze se narovnal a pohlédl na sebe do zrcadla. Karen stála vedle něho, oblečená úplně stejně. Viděl, že není dokonalý, ale na první pohled mezi nimi nebyl patrný rozdíl, mohly by být sestry. Zavrávoral překvapením.
„Myslím, že jsi velmi pěkné děvče.“, řekla Karen.
„Máš pravdu, jsem trochu v šoku z toho jak vypadám a jak vnímám ty šaty.“
„To je v pořádku, pojďme dodělat Tvé vlasy.“
Klopýtali dolů po schodech, zjistil, že je obtížné jít po schodišti v lodičkách a ještě když nevidí přes svá falešná prsa na zem. Karen mu pomohla a on se držel za její rameno. Tak se koncentroval na každý krok, že zapomněl, co má na sobě, a tak zjistil až po chvilce, že matka jim přišla naproti do haly.
„Karen, odvedla jsi pěknou práci. Jak se cítíš Miku ?“
„Rrrr, není to tak zlé, jak jsem si myslel, paní Petersová. Nevadí Vám vidět mne takhle ?“
„Samozřejmě ne, je to stejně jen trochu legrace kvůli charitě, ačkoliv bych řekla, že se podobáš velmi pěknému děvčeti. Je to škoda, že chlapci se nemohou zkrášlit a mít radost z šatů. No, sedni si, pohraju si trochu s Tvými vlasy. Karen Ti tam vplete mašle, až budu dělat její copy.“
Posadili se, jak určila. Karen uvázala mašle do jeho copů a potom i do svých.
„A teď se na vás na obě podíváme.“
Přiměla je postavit se, potom vzala fotoaparát a pořídila několik fotografií.
„Vypadáte jako sestry ! Zítra budete mít skutečný úspěch. Sedněte si a dejte si čaj. Cítíš se pořád dobře, Marku ?“
„Je to lepší. Stydím se přiznat, že se mi líbí pocit z těch šatů a líbí se mi i ta iluze. Nemyslíte, že je to divné ?“
„Absolutně ne, my děvčata se rády oblékáme, že ano Karen ?“
„Ano, mami, jak jsi řekla, všichni kluci by měli mít šanci si to vyzkoušet. Myslím, že Mark vypadá úžasně a absolutně přesvědčivě. Kdybych to nevěděla, tak bych to nepoznala !“
Opět si sedli a popíjeli čaj. Povídali si a čas plynul. Nakonec si naplánovali, že Karenina matka půjde ven a koupí nějakou večeři, neboť Karenin otec byl očekáván až pozdě večer a Mark se mohl do té doby klidně převléknout.
Potom se ale otevřely dveře.
„Ahoj všichni, jsem doma dříve. Ale, co to tu máme ? To je jeden z Tvých dalších legračních převleků, Karen ? A kdo je Tvá přítelkyně ?“
„Ony si jen zkoušely kostýmy na zítřejší charitní den v práci, drahý. To je Karenina spolupracovnice Sally. Zastavila se dnes na čaj a právě chceme zajít někam koupit večeři, chceš také ?“
„Rád Tě poznávám, Sally, vypadáte s Karen v těch kostýmech tak podobně, že jsem musel přemýšlet, která z vás je má malá holčička.“
„Ráda Vás poznávám, pane Petersi.“ odpověděl Mark tichým a mírně vyděšeným hlasem.
„I mně je potěšením. O večeři se, maminko, nestarej, jsem doma dřív, protože mi můj kamarád Geoff Wilks dat volné lístky na otevření nového restaurantu Alberto`s. Naštěstí mám čtyři, takže můžeme jít všichni. Myslím, že mladé dámy se ale nejprve budou chtít převléknout. V sedm hodin bude odchod, platí ?“
„Ach, tati, to je prima, nebyli jsme venku na večeři už dlouho, pojď ´Sally´, mohu Ti nějaké věci půjčit.“ Popadla Marka za ruku a vedla ho, stále zaraženého, nahoru.
„Já nemohu uvěřit tomu, že to Tvoje matka udělala !“
„Neočekávala jsem to. Myslím, že zapomněla, že pod tímhle je chlapec a musela podat nějaké vysvětlení. Ber to jako kompliment.“
„To je tedy kompliment, že vypadám jako holka.“
„Ale jo, když jsi oblečený takto. Nejdi zženštilý kluk, jsi prostě přesvědčivá holka. Ber to jako legraci.““
„Dobře, ale když mi to bude nepříjemné, rychle mě odtamtud dostaneš.“
„Jasně, nechci Tě naštvat. Udělal jsi všechno, o co jsem Tě požádala. Tak se bav !“
„Takže co si na sebe vezmeme ?“
„Musím o tom přemýšlet, ale nejprve musíme rozplést copy.“
Dole si mezitím pán a paní Petersovi dali šálek čaje.
Řeknu Ti, maminko, ta dívka, Sally, to je kopie naší Karen, lidé by si mysleli, že jsou sestry.Obě jsou velmi krásné, určitě Geoffovy kluky okouzlí, to jsem si jist. Jsem rád, že Karen bude mít kamarádku s sebou, mladí tak mohou sedět pohromadě.
„Geoffovi kluci jsou také ?“ vyhrkla paní Petersová. Ach, co jsem to způsobila ? Mám mu to říci ? Ne, je tak rád, že to tak vyšlo, že mu nechci zkazit radost. Ale co, vždyť je to jen večeře.
„Ó ano, bere své dva kluky. Už se těším, mají tam mít vyhlášeného kuchaře.“
——————-
„OK, sundej si uniformu a punčochy, mám nápad.“
„Ty to vedeš.“
„Vyměň si podprsenku za tuhle bez ramínek.“ Zapnula mu vyztuženou podprsenku bez ramínek na zádech a urovnala ji, potom mu naplnila košíčky vycpávkou a nakonec do nich přidala dvě perličky jako napodobení bradavek. Potom mu podala něco, co mu připadalo jako černý svetr ke krku, ale bylo to body z průsvitného materiálu jako punčocháče na rukou a horní části nad prsy a bylo celé černé od prsou dolů. „Potom to dole jen zapneme !“ Vše zakončila černou minisukní.
„Teď se otoč, obléknu se já !“
„Ale ! Když jsem se oblékal já, tak ses mohla dívat !“
„To je rozdíl ! Moje prsa jsou skutečná, ´Sally´ !“
„Stejně je to podfuk !“
„Tak, teď musíme ještě zvýraznit Tvůj makeup, aby to ladilo k novému oblečení.“
Nalakovala mu nehty tmavě červenou, potom mu vyčistila jemný makeup z dřívějška. Namísto něj přišla rtěnka barvy jeho nehtů a dramatičtější barvy stínů na víčka. Sama sebe pak nalíčila velmi podobně, ve skutečnosti se oblékla téměř identicky, jen barvy byly odlišné. Nakonec rychle pročesala oběma vlasy, jemně je nakroutila a nalakovala. Potom ještě trocha parfému, nějaké náušnice a zlatý náhrdelník.
„Tak se podívej, sestřičko !“
Jestliže byl překvapen úspěchem se školní uniformou, tak teď byl ze svého posledního převleku úplně mimo. Body zvýrazňovalo jeho falešné proporce. Když se podíval podrobněji, bylo vidět i dolíčky od bradavek, jeho nohy vypadaly úchvatně. Vypadal úplně jako děvče, vlastně oba dva. její otec měl naprostou pravdu, ačkoliv ne tak docela, kdyby věděl, jak je to ve skutečnosti !
Dříve než stačil začít přemýšlet o odchodu, Kareniny rodiče je zezdola začali volat, že objednali taxi. Karen mu podala světlý kabátek ne o mnoho delší než sukně, podobný si vzala sama a malá kabelka doplnila celkový vzhled.
Jak sestupovali po schodech, Karenin otec zahvízdal
„No, tedy, jaké to tři krásky mne dnes večer budou doprovázet !“
´Sally´ se stydlivě usmála a pomyslela si, že to byl spíše hezký kompliment pro jeho manželku a dceru.
„Vypadáte, holky, dnes večer úžasně, dejte si pozor na kluky !“
Karen se hlasitě rozesmála, Sally trochu nervózněji.
„Odvedla jsem tedy dobrou práci, že, mami ?“
„Velmi dobrou, jen buď rozumná, drahá.“
Taxi přijelo. Další šok pro Marka, nyní Sally. Venku v naštěstí již setmělém večeru zasvištěl vítr kolem jeho nohou. Jak vzrušující a mrazivé zároveň. Taxi bylo limuzína a tak všechny tři dámy seděly pohodlně vzadu a proti nim pan Peters. Mark musel držet obě kolena těsně u sebe, aby zachoval důstojnost. Auto se rozjelo a nikdo se nezdál být pohoršen nebo otráven z přítomnosti našeho falešného děvčete, Karenin otec vypadal uvolněně, dokonce ve skutečnosti čelil problému, aby nehleděl pořád na dvě sexy děvčata přímo před ním. ´Sally´ se začala uvolňovat a vychutnávat si své pocity.
Šaty byly tak příjemné, tak jemně obklopující jeho hladkou pokožku a ta svoboda pohybu v krátké sukni a lehkých botech byla fascinující. Na tohle by se dalo rychle zvyknout.
