Hra

Sál byl plny šumu a ruchu velké společnosti. Nádherně zdobené toalety krásných žen, jejich bělostná ramena, svůdné postavy, ňadra napnutá pod těsnou látkou šatů, jejich omamné vůně. Pozlátko starých dob. Rozhazují laškovné pohledy a koketují očima, zatím co kavalíři korzují po sále a zvědavě je okukují. Rozpustilý smích žen, hlubší mručení mužů, vše splývalo v jeden ruch.
Vlevo, naproti od vchodu, stála osaměle dívka v jednoduchých šatech vínové barvy, štíhlá jak proutek, přesto šaty zdůrazňovali její nepopiratelnou ženskost. Útlý pas, který by mohl muž obejmout oběma rukama. Působila vyrovnaně, velmi hrdě a vznešeně, jakési kouzlo nebo magie vyzařovalo z celé její cele bytosti. Něžná a zranitelná, s jemností motýla, přesto sálala jak oheň, divoká a nespoutaná. V ruce držela krásnou růži, ještě poupě. Jemnou a mladou jako ona, rudou jako vášeň, která se v ní skrývala. Kdo ji tak tu růži ji mohl dát ….
Mladý muž, který stál naproti přes sál ji pozorně sledoval. Viděl, jak občas přivoní k poupěti, sama pro sebe se usmívá, viděl, jak se pohybuje do rytmu hudby, ale hudby kterou slyšela jen ona. Sledoval ji s napětím, nespustil ji z očí, jemně se usmíval něčemu, co věděl jen on. Jeho energii tvořilo jakési tajemství, snad prožitá bolest, snad jakási hloubka, intenzita prožitku, skrytá něžnost za mužným vystupováním. Výsledek byl nečitelný. Síla, odvaha, neústupnost, přesto chuť k životu, kterou probudí poznání.
Dívka něžně pohladila svou útlou rukou růži, sama ve svém světe, jako by ani nevnímala ruch okolo, se rozhlédla po sále. Najednou měla pocit, že ji někdo pozoruje. Rozhlédla se a uviděla jeho pohled. Díval se na ni s okouzlením, přesto jako by ji viděl až do hloubi duše. Proběhlo mezi nimi cosi, oba zamrazilo po těle, přeskočila mezi nimi jiskra. Měřili se pohledem, on se dlouho usmíval nad její nevyřčenou otázkou. Potom se pomalu vydal přes sál. Postupně se k ní přibližoval a nespustil z ní oči. Ostatní, jako by ani neexistovali. Krok za krokem, celou dobu ji upřeně sledoval. Jako by znal její nejtajnější myšlenky a pocity, jako by byla nahá.
Aniž by se dohodli, zamířila do jedné z chodeb hradu a on ji následoval. Ne daleko, aby ji neztratil, ne blízko, bez jediného slova. Sledoval její elegantní chůzi, její útlý pas, pohupující se půlky jejího nádherného zadečku pod šaty, které ji těsně obepínali tělo, a více odhalovaly, než zakrývaly. Sváděli ho, aby zrychlil a pohladil ji, po ramenou, po vlasech, po bocích a po zadečku. Otočila se, aby mu ukázala směr a zachytila jeho pohled. Pro sebe se usmála, pokynula a pozvala ho do komnaty.
Vstoupili do místnosti. Vlevo velký krb, ve kterém hořel oheň, před krbem velká bílá kožešina, pod kožešinou a po celém středu místnosti silný koberec. Uprostřed stál stůl se dvěma naproti sobě postavenými mohutnými vyřezávanými židlemi. Stěnu rámovala štíhlá podlouhlá okna, skrz která prosvítal blížící se západ slunce a celé komnatě dával oranžový nádech. Napravo stála velká postel se čtyřmi sloupky, čerstvě povlečená. Nad ni bylo velké zrcadlo, po straně postele další. Na stole stála rozestavěná šachovnice s figurkami ze slonové kosti a dva poháry rudého vína. Stál, prohlédl si místnost a pak si začal prohlížet ji. Pohlédl jí do očí a jeho pohled jako by se do ní vpíjel. Postupně si ji prohlížel, její krk, ňadra skrytá pod šaty, sjel ji pohledem po bocích a nohách, pak se jí znovu zadíval do očí. Začervenala se, pokynula mu, aby se posadil a řekla:“Nerada prohrávám“. Neřekl ani slovo a usmál se.
Vzala dvě figurky, za zády s nimi zamíchala a podala mu každou v jedné ruce. Díval se na její ruce, pod jednu z nich dal svoji, přikryl druhou, podíval se jí do tváře a pohladil ji. Díval se na ni hladově, jako se dívá tygr na svou kořist, vzrušený její hrou. Jeho fantazie mu nabízela vše, ale on chtěl ji. Viděl, jak při doteku nepatrně přivřela oči, jako by se zadívala do dáli. Vzal si figurku, ale ani se na ni nepodíval. Do jedné ruky vzal svůj pohár a nabídl jí ho. Usmála se. Fascinovaně sledoval, jak ho přiložila k pootevřeným rtům, jak polkla doušek a vychutnávala si ho. Pak mu pohár vrátila. Otočil ho, aby se napil ze stejného místa. Nejprve k němu přivoněl, slabounce, pod vůní vína, cítil její parfém. Napil se, v ústech cítil víno a chuť jakou by mohl mít její polibek. Posadili se.
Seděla naproti němu, dívala se, jak položil pohár a poté se podívala na figurku ve své dlani. Posmutněle se podívala na pěšáka tmavé barvy a poté na muže na druhé straně stolu. Ten se na ni zvědavě podíval, otevřel svoji dlaň a viděl světlého pěšce. Rozevřel dlaň víc a beze slov nabídl pěšáka dívce. Ta zavrtěla hlavou na znamení nesouhlasu. Oba postavili figurky na šachovnici. Žena začala mluvit:“Co nabídneme vítězi“. Muž jí drze a nestydatě pozoroval, až se začervenala a pak se nepatrně pousmál. Nakonec promluvil i muž. „Hrajeme vabank, všechno nebo nic“. Dívka polkla. Muže neznala, sice se jí líbil, ale takováto výzva byla více, než očekávala. Chvilku přemýšlela, nakonec nejistě kývla. Muž se rozhlédl po místnosti, potom si ji ještě jednou prohlédl. Cítila, jak ztrácí půdu pod nohama. Muž začal útočit.
Mezi každým tahem si dali chvilku, kdy se vzájemně pozorovali. V krbu praskalo dřevo, šířilo se od něj příjemné teplo. Těžké rudé víno se je oba snažilo přesvědčit, aby vnímali své tělo a nechali přemýšlení. Jeden tah za druhým, mezi každým pohledy, které zkoumaly protivníka. Muž se díval na ženu stále s pohledem lovce, zároveň však s jakousi něhou. Dívka cítila jeho pohledy na tváři, která ji začala hořet vínem a neustálým ruměncem, na štíhlém krku, který zval k vášnivým polibkům. Cítila je na ňadrech, která se při každém nádechu a výdechu otřela o látku a stávala se citlivějšími. Cítila, že přes veškeré riziko ji hra začíná vzrušovat více, než čekala. Cítila, jako by mužův pohled pronikal i skrze dřevo stolu, jako by ji fyzicky laskal na nejcitlivějších místech. Začalo ji bušit srdce, uvědomovala si své tělo, každou jeho buňku. Měla ráda tyto provokace a on jako by to věděl. Nedotkl se jí, oba se při hře s výjimkou vzájemných pohledů téměř ani nepohnuli.
Tah za tahem, mužův silný a neústupný útok ji nutil k obraně. Ztrácela pozici za pozicí. Cítila, jak na šachovnici prohrává a viděla, že to muže baví. Viděla, že jí chce dokázat svojí převahu. Cítila, že ona sama chce prohrát, chce být přemožena, zároveň ji popoháněla touha po vítězství. Chtěla vyhrát, chtěla muže vytáhnout z jeho slupky povýšenosti, mlčení, pýchy. Chtěla ho donutit mluvit. Chtěla ho mít pro sebe. Téměř fyzická touha po pocitu ovládat a být ovládnuta, nemohla se rozhodnout. Nevěděla, co chce víc. Víno ji začalo stoupat do hlavy, spolu s jejím vzrušením začala mít problémy s přemýšlením nad hrou a v hlavě se jí odehrávaly scény jako z Dekameronu. Chtěla toho muže naproti, on však seděl, jako by o tom nevěděl, naopak se ji snažil svést sám. Svými ladnými pohyby krásných paží posouvala figurky, podepírala si hlavu, když přemýšlela nebo se jenom zasnila, když upíjela rudé víno. Naproti ní muž, který byl ponořen do hry, jeho hlava byla ve stínu. Jediné co bylo vidět z jeho obličeje byly oči, které jako by v té tmě zářily. Když byl na tahu, propalovali se šachovnicí, když táhla ona jejím tělem. Věděla to, na jednu stranu ji jeho intenzivní zájem těšil, na druhou stranu lehce znervózňoval. Snažila se představit si jeho pohled při milování.
Slunce začalo zapadat. Pokoj se začal nořit do šera, jenom rudá záře červánků se rozlévala po pokoji. Muž otevřel další láhev a nechal ji dýchat. Krb zářil zlatavě, šířilo se od něj příjemné teplo a spolu s vínem jí stále rozpalovalo. Nemohla si pomoci, musela se trochu uvolnit. Šaty jí byly najednou těsné, dusila se, chtěla z nich ven. Rozepnula si jeden knoflíček u výstřihu. Muž zpozorněl. Podíval se jí do očí, pak pomalu, jako by ji hladil, jel očima k místu, které donedávna bylo ještě skryté pod látkou. Cítila, že by rád víc. Jeho pohled byl jako jeho dlaně, drsně hladil. Viděla, jak jí přejel pohledem po ňadrech a jako by cítila jeho laskání. S pohledem upřeným do jeho očí si rozepnula další knoflík. Muž jí pohled opětoval, už se jí nedíval do výstřihu, jenom sledoval její oči. Celá rozechvělá touhou, svojí odvahou, s trémou jako by to bylo poprvé pomalu přesunula ruku a přišel na řadu další. Věděla, že ještě pár a bude sedět naproti němu s odhaleným poprsím. Lákalo ji zkusit ho znervóznit, přesvědčit ho všemi dostupnými zbraněmi, aby prohrál. Ale ještě nevěděla, že na šachovnici prohrála už v okamžiku, kdy se začala bránit.
Muž sledoval její vnitřní zápas. Vnímal, jak se rozepíná a odhaluje své nádherné tělo. Rozpaloval ho její zápas, viděl její krásnou nerozhodnost. Přestala v okamžiku, kdy její pohyb mohl odhalit její ňadra, zůstala, obě ruce u posledního knoflíčku. Zhluboka dýchala, v tváři červená vzrušením, na krku jí tepala v pravidelném, rychlém rytmu srdce tepna. Červeň se jí pomalu z tváří rozlévala i po krku a záňadří. Pod tenkou látkou se jasně rýsovaly ztvrdlé bradavky, které toužily po polibku stejně jako její smyslné rudé pootevřené rty. Opatrně si je navlhčila jazykem a hlasem, který jako by odmítal poslušnost, se ho zeptala: „Budeme pokračovat?“. Neřekl nic, jen se usmál, jako by ji chtěl pohladit. Na jednu stranu ji teď bylo lépe, necítila takový žár, přestože byla sama hodně rozpálená, na druhou stranu se sama vytrestala. Její citlivá ňadra se při každém nádechu a výdechu otřela bradavkami o látku. Bylo jí to příjemné, viděla, jak muž chvílemi sleduje tyto pohyby pod látkou. Viděla, že si vychutnává vyčkávání, že si vychutnává i ji, její vzrušení. Toužila mu něco provést, vytrestat ho stejně jako si on hrál s ní. Táhla další figurkou.
„Možná bychom si mohli dát další hru“. Nechápavě ses na něj podívala. „Chceš remízu?“ Neměla jsi pocit, že by tvoje situace byla neudržitelná, ale šachy už dávno nebyly to, co tě zajímalo. Měla jsi chuť ho svést a nechat se svádět. Měla ji chuť zjistit jaký je, s výjimkou pohledů a pár vět se vůbec neprojevil. Cítila jsi víno, krev jak ti bouří v žilách, v žaludku pocit jako bys měla skočit do prázdna, bušilo ti srdce. Cítila jsi svoje vzrušení, napnutou kůži na prsou, vyzývavě stojící bradavky, které se otírali o látku, horko v klíně. Chtěla jsi cítit jeho pohlazení, jeho polibky. Chtěla jsi prohrát, zároveň jsi ho chtěla mít ve své moci. Vzdorovitě jsi zopakovala jeho slova: „Hrajeme vabank, všechno nebo nic“. Chápavě pokýval hlavou a v očích mu začali hrát veselé jiskřičky. Začala si tušit, že něco není v pořádku. Přesto ses mu hrdě podívala do očí, věděla jsi, že půjdeš až do krajnosti. Věděla jsi, že na tebe chystá past, ale nemohla jsi couvnout. Najednou tě prohra lákala, byla jsi zvědavá, co na tebe uchystá. Jakou bude chtít odměnu. Byla sis jistá sama sebou, chtěla jsi, aby si tě vzal a mohla jsi ho ovládnout. Fantazie ti vykreslovala prudkost a bouři, spoutanou jeho sebekontrolou, přesto byl zvláštně bezprostřední
Muž znovu zaútočil. Už ses nedokázala bránit. Během několika málo tahů rozmetal zbytek tvé obrany. Zbývalo poslední. Vzal pohár, upil vína a zkoumavě se na tebe díval. Ke tvému vzrušení se přidala velká dávka nejistoty. Díval se ti do očí, pak pomalu vzal královnu do své ruky, pohladil ji palcem po slonovinových bocích jako by hladil tebe a posadil jí do nekrytého prostoru ke králi. Neměla jsi kam jít. „Šách mát“ řekl. Celá ses schoulila. Prohrála jsi. Byla jsi vzrušená, on to dobře věděl a celou dobu si s tebou hrál. Věděla jsi, že teď budeš muset splnit jeho přání. Netušila jsi, co to bude. Chtěla sis s ním hrát ty, ne aby si on hrál s tebou. Cítila jsi nespravedlnost, cítila jsi vzdor. Cítila jsi očekávání, chtěla jsi být jeho. Ale chtěla jsi být jeho po svém, nechtěla jsi být loutka. Přesto tě to lákalo. Co bude chtít jako odměnu? Dolil ti pohár.
„Sláva vítězům, čest poraženým“ připil si s tebou. Díval se na tebe, jak upíjíš krůpěje vína. Cítila jsi, že tě jeho pohled znovu rozpaluje, cítila jsi, jak ti tvoje pohyby pomalu odhalují ňadra. Věděla jsi, že to dobře ví. Že přes jeho výhru ho máš ve své moci, jako Kirké Odysea. Oba jste poháry vypili až do dna. Nalil další a řekl „Pojď ke mně“. Šla jsi k němu, znovu sebejistá, vyzývavá a svůdná. Samotnou tě vzrušovala představa, jak ho svádíš, viděla jsi, že tvoje hra ho svádí stejně, chtěl tě mít ve své moci. Cítila jsi v lůně svoje vzrušení ze hry. Ňadra se téměř odhalila. Byla vidět část dvorců, bradavky stále ukryté pod látkou. Muž polkl. „Jsi krásná“. Polichotilo ti to. Znovu a ještě víc jsi toužila ho svést. Viděla jsi, že ti nemůže odolat, toužila jsi po milování. Předchozí hra tě vzrušila a potřebovala jsi nad ním vyhrát. Jakýmkoliv způsobem. Podívala ses mu do očí a koketně a s hranou vzdorovitosti ses ho zeptala: „Vyhrál jsi, jaké bude tvoje přání?“ Už ses těšila.
Chvilku bylo ticho. Muž přemýšlel. Díval se ti do očí, jako by se tě snažil odhadnout. Tvoje nervozita stoupala. Pak odpověděl:“Ukaž se mi celá“. V tu chvíli jsi věděla, že je tvůj. Tvůj exhibicionismus zajásal. Tvoje tělo zareagovalo jako by bylo na provázku. Byla jsi spoutaná jeho pohledem a on byl spoutaný tím tvým. Přišla jsi před něj, až jsi cítila teplo jeho těla. Kdyby se nahnul, mohl by tě políbit, on se ti ale stále díval do očí. Z intenzity toho pohledu se ti trochu podlamovaly kolena. Zdvihla jsi ruce, cítila jsi, jak se ti otřely o tvoje ňadra. Najednou jsi měla sucho v ústech. Srdce ti bušilo, chtěla ses před ním svléknout, sledovat jeho úžas, zároveň ses bála. Sledovala jsi, jak poprvé pukla slupka sebeovládání a i on si navlhčil jazykem rty. Pomalu jsi rozepnula knoflíček. Sledovala jsi jeho pohled, viděla jsi jeho touhu, jak tě chtěl pohladit. V tu chvíli jsi řekla „Chtěl jsi, abych se ti ukázala, o hlazení nebyla řeč!“. Viděla jsi, jak se jeho ruka zastavila. Přesto měl jeho pohled sílu jeho pohlazení. Cítila jsi, jak ti bloudí po těle, který jsi pomalu, po kouskách odhalovala. Vzrušovalo tě jako by tě hladil. Prohlédla sis ho a viděla, že vzrušení se projevuje i na něm.
Stáli jste u stolu, blíž ke krbu. Poodešla jsi ke kožešině a pomalu se vysvlékla do půl pasu. Celou dobu z tebe nespustil oči. Na zádech tě hřály plameny, zepředu jeho pohled, bradavky ti vzrušením a chladem vyzývavě stály. Přišel k tobě blíž. Cítila jsi žár jeho těla, ale stále jsi mu nedovolila se tě dotknout. Byl vítězem, přesto jsi vyhrávala. Vzrušovala tě ta hra, vzrušovalo tě svlékání se před ním, vzrušovalo tě, jak si tě prohlížel, jakou na tebe měl chuť. Chtěla jsi být jeho, ale podle svých pravidel. Tuhle hru jsi chtěla vyhrát ty. Rozepnula sis poslední knoflík a šaty se z tebe svezly. Stála jsi před ním, zcela nahá. Viděla jsi, jak se mu překvapením rozšířily oči. Měla jsi na sobě pouze tyto šaty, nic víc. Krásné, hladké tělo, na kterém byly jako na obloze rozesety pihy. Štíhlounká, skoro dívčí postava s krásnými ňadry, hebký zadeček, vzrušení, které na tobě bylo vidět …. Viděla jsi, jak tě chce, jak ho to vzrušuje. Chtěla jsi cítit jeho mužnost, chtěla jsi ho v sobě, chtěla jsi ho ještě potrápit, ale v místnosti se po západu slunce začalo pomalu ochlazovat. Ještě že stál tak blízko. Řekla jsi „Zahřej mne, prosím“ …